Ne, nemám tu nyní na mysli, kolik se nám podařilo sehnat dárků, upéct cukroví a jak velký stromeček jsme pořídili. To vše k Vánocům patří, ale určitě sami cítíme, že kouzlo Vánoc spočívá v něčem jiném. Skutečná síla Vánoc se odvíjí od poctivosti, s jakou jsme přistoupili k úklidu našeho srdce.

Kolik vztahů se nám podařilo napravit a kolik radostných chvil dokážeme darovat druhým, a to především ve smyslu hebrejského výrazu dabar (v překladu “slovo“), který nám říká, že slovo musí být také skutkem, činem, událostí.

Kouzelná vězeňská noc

Ve svém životě jsem zažil už mnohé Vánoce. Vzpomínám si, jak jsem jako dítě chtěl po tatínkovi, aby mi k Vánocům pořídil opravdového oslíka, kterého bych choval na půdě našeho činžovního domu. Těžko se mým rodičům vysvětlovalo, že mé přání by mi rádi splnili, jen kdyby to bylo jenom trochu možné.

O několik let později jsem byl vděčný, když jsem mohl svého otce na Vánoce alespoň spatřit, při jedné z krátkých návštěv ve vězení, a za předpokladu dodržení povinného odstupu. Poprvé jsem si naplno zakusil, že skutečné Vánoce jsou o tom, nakolik můžeme být spolu. Opravdovost daru jsem si pak uvědomil při svém vězeňském údělu v borské věznici na začátku osmdesátých let.

Tehdy jsem dostal jeden z nejskutečnějších darů v pravém slova smyslu, který mě ujistil o dobré podstatě každého člověka, byť na nepřátelské straně.

Se svými spoluvězni jsme nejprve nacvičili koledy a udělali si večer, kdy jsme společně uvažovali o narození Ježíše Krista, o smyslu jeho příchodu, o jeho životě a díle. Protože jsme byli ukáznění, tak nám o půlnoci náš dozorce nadělil nečekaný dárek: tmu.

Světlo, které jindy celou noc svítilo do očí, zhaslo. Na několik hodin. A díky balíčku a dárku, který obsahoval hrozinky, jsem mohl na vězeňském lůžku sloužit půlnoční mši. Sloužil jsem ji zcela sám za ty, kteří už usnuli, a za ty, od kterých mě dělily mříže naší celya vězeňské zdi.

Myslím však, že jsem jim byl blíž než kdykoli jindy. Nemusíte mi věřit, ale ta vánoční vězeňská noc byla nejkrásnější ze všech. I dnes se mi všechny ty hodiny odvíjejí před očima jako na filmovém plátně. Přitom stačilo tak málo: aby se dozorce na nás, na muže určené k likvidaci, na chvíli podíval jako na opravdové lidi a aby se dokázal vcítit do našich údělů.

Přání pro čtenáře

Touto příhodou chci ilustrovat, že hodnota daru spočívá v tom, nakolik jsme si dali práci, abychom porozuměli, co druhému člověku přinese několik chvil opravdového štěstí. Dětem udělá pod stromečkem radost nějaká nová hračka, stavebnice nebo vytoužená hra. Určitě je o to nepřipravujme.

Mysleme ale na to, že opravdovou a trvalou hodnotu jim dáme, pokud se nám podaří uspořádat naše domovy tak, aby se cítily šťastnými a aby nám všem bylo spolu pod jednou střechou dobře. A právě Vánoce jsou příležitostí, kdy si můžeme natrénovat, jak by to mělo vypadat v našich domovech po celý rok.

Rád bych Vám tedy všem čtenářům Deníku popřál opravdové a požehnané Vánoce, prožité ve společenství těch, které máte rádi a kteří Vám jsou blízcí. Nechť nám naši vánoční pohodu nenaruší ani vetřelec v podobě malinkého viru, původem odněkud z Číny!

Dominik Duka
kardinál, arcibiskup pražský