Vládní strany chtějí změnit služební zákon. Z ministerstev by měli zmizet odborní náměstci. Definitiva nižších úředníků by neměla být tak neprůstřelná. Do státní zprávy by měli mít snazší přístup mladí nadaní lidé. To zní pokrokově. Ale…

Světoznámá satira „Ano, pane ministře“ ukazuje, jak funguje vztah odborného náměstka sira Humphreyho s jeho formálním nadřízeným politikem. Ve skutečnosti všechno běží podle toho, jak si umane pan státní tajemník. Úřady si jdou svou cestou, ministr je jakoby navíc.

U nás tomu bylo do roku 2013 naopak. Politici na všech úrovních libovolně dosazovali do úřadů své milce a milkyně. Úředníci neznali dne ani hodiny. Evropská unie vyhrožovala, že stopne penězovod, pokud tomu neučiníme přítrž.

Pod tlakem prezidenta Zemana schválil pak parlament zákon, který dal zaměstnancům státní správy jistoty. Mělo to velkou svízel. Ve funkcích byli potvrzeni a navždy usazeni i ti neschopní. A politici si dokázali najít způsob, jak služební zákon obejít.

Přesto není dobrý nápad ho nyní měnit. Je to nástroj, který brání svévoli mocných. Potřebuje zdokonalení, ne nahlodávání.