Tento pátek nebyl tak dramatický, ale i v něm můžeme my Češi pociťovat smutek, že Velká Británie odmítla i s námi být v Evropské unii, že i od nás odchází, že i nás do jisté míry svým odchodem zrazuje.

V září 1938 za nás, za Československo, za „zemi, o níž nic nevíme,“ odmítl vést premiér Chamberlain Brity do války s nacistickou třetí říší. Za podobného jásotu britských příznivců brexitu se premiér Boris Johnson odmítá vystoupením z EU dál podílet na pomoci Unie naší chudší, komunismem postižené části Evropy. Brexit také v neposlední řadě zabouchl dveře dalšímu přistěhovalectví nás Čechů, Poláků, Slováků a dalších do Spojeného království. Ano, jsme to my, naše část Evropské unie, kdo na brexitu nejvíce tratí, proti komu je odchod Británie z Unie nejvíce namířen.

Zrazení spojenci

Ne, není to mnichovská dohoda, ale přesto je brexit další ukázkou britského sobectví, sobectví i na náš úkor. Bolí to o to víc, že to byli čeští politici, kteří Brity v minulých letech v Evropské unii mnohokrát podpořili.

Možná si ještě vzpomenete, jak český premiér Petr Nečas letěl na jeden z unijních summitů symbolicky společně s předsedou britské vlády Davidem Cameronem. Tím Cameronem, který, aby se udržel v premiérském křesle a v čele své konzervativní strany, vyhlásil zcela nesmyslně referendum o vystoupení Británie z Evropské unie. Aby pak toto hlasování také kvůli vlastní neschopnosti prohrál.

Byla to česká ODS, kdo v Evropském parlamentu vytvořil s britskými konzervativci euroskeptickou, údajně nešvary Unie tepající frakci. S argumenty, které někdy hraničily s demagogií a jejichž část použili britští příznivci vystoupení z Unie ve svůj prospěch.

Ale tak jako v září 1938 nebyla Velká Británie jen Neville Chamberlain a ti, co jásali nad uzavřením mnichovské dohody, ani dnes netvoří Velkou Británii jen brexitem nadšení příznivci Borise Johnsona a Nigela Farage.

Sbohem a na shledanou

I dnes jsou v Británii, opouštějící Evropskou unii, a tím i nás, mnozí, kteří nad tím pociťují smutek a možná i hanbu. Jako třeba velký přítel střední Evropy i Evropské unie historik Timothy Garton Ash. A možná, že někde mezi politiky je i nový Winston Churchill.

Churchill, který se ve dnech, kdy velká část Britů jásala nad Mnichovem, postavil na stranu zrazené Prahy. „Mlčenlivé, zarmoucené, opuštěné a zlomené Československo bylo vrženo do temnoty, “ řekl tehdy. Byl to Churchill, kdo potom vedl Británii do války, byl to Londýn, kde se nakonec usídlila naše exilová vláda v čele s Brity tak zrazeným Edvardem Benešem.

Žijeme naštěstí v méně dramatické době. Brexit, na rozdíl od Mnichova, pro nás není osudová tragédie, ale jen ztráta. Britové navíc zůstávají v NATO, kde jako by nám z východu Evropy chtěli svojí vojenskou pomocí vynahradit to, o co nás připravují finančně svým odchodem z EU. Věřme proto, podobně jako v září 1938, že třeba Britové časem změní názor. Že se k nám do Evropské unie vrátí. Že i toto opuštění nás je jen dočasné. Jak se říká: Sbohem a na shledanou.