Čech se tak dnes nepodívá například do celého Pobaltí. I Tunisko, extrémně závislé na turistickém ruchu, měsíc vzdorovalo, než z jejich pohledu virem zamořenému Česku otevřelo hranice. Ale stále jen pro organizované zájezdy, které zůstanou v hotelových komplexech a budou se tam „promořovat“ jen s dalšími Evropany a hotelovým personálem. A pokud vás z hotelu pustí na výlet, tak počítejte s rouškou. Což při tuniských čtyřicítkách není nic moc.

Tunisané to dělají proto, aby sice ve svých hotelech vydělali, ale zároveň si nenechali svoji zemi zamořit koronavirem. Tím od nás z Česka. Ani se jim nedivím. V celém Tunisku měli do teď jen 1500 případů, většinou zavlečených z Evropy. A zatímco my mrtvé počítáme na stovky, oni na desítky. Ve dnech, kdy nám tu v Česku přibývají nakažení po stovkách, ve skoro stejně početném Tunisku je to v jednotkách. Jasně, máme sedmkrát více testů, ale i tak.

Podobně je to s ještě mnohem důležitějším přílivem cizích turistů k nám. Těch přibývá pomaleji, než se čekalo. V Česku totiž není z pohledu mnoha zemí covidově bezpečno. Tady už nejde o pošramocenou národní hrdost. Ale o miliardy, o které přicházíme. I proto, že mistři světa v boji s koronavirem opravdu nejsme.