Možná jde o nějakou mimořádnou schopnost. Nadání na absurdno. Talent na nedůvěryhodnost. Jinak si nelze vysvětlit, že i tak vážná věc, jako je teroristický akt cizích agentů, se v Česku mění ve frašku. Zprvu jasně vypadající dobrá práce tajných služeb, policie a politiků se během čtrnácti dnů změnila v nejedlý guláš (nebo Nejedlého?).

Jediná vyšetřovací verze se v prezidentově podání mění ve dvě. Ministr vnitra, který měl rozmetat centrum ruské špionáže v Praze, náhle stojí před poslanci a vysvětluje, že schůzka v Moskvě se nekonala, konat neměla a celé je to fáma. Pardon, to nebyl Hamáček, ale jeho náměstek Hašek s Lány.

Tady šlo o výměnu zahlazení stop z Vrbětic za Sputnik a setkání Biden Putin v Praze. Ale o tom se taky nejednalo. Říká Hamáček. Poslanci věřit mohou, nebo nemusejí. Premiér mlčí, respektive dušuje se, že letadlo do Moskvy nepodepsal. Tak aspoň něco nepodškrábl. Kdyby žil redaktor Ota Černý, asi by se zeptal: A co na to občan?