Napadlo mě to při sledování reportáže Josefa Kvasničky z obce Korytná v Bílých Karpatech, kde Gott před 47 lety natáčel pořad Ať žije svatba. Tuto událost si nyní místní připomněli v kulturním domě, kde se snímek promítal. „On se s námi tak bavil, jak kdyby patřil k nám, jak kdyby byl z Korytné. O všeckém. A babička Matějíčková, taková hodná osůbka, z něho byla úplně unesená, povídala, toto je člověk, že děvčata,“ řekla Milena Jančová reportérovi ČT.

Být hvězda a chovat se tak, „jako by byla z Korytné“, je recept na přízeň lidu. Pochopitelně nesmí jít o pózu, musí to vycházet zevnitř.

Miloš Zeman dvakrát vyhrál přímou prezidentskou volbu. I proto, že přesvědčil 2,8 milionu lidí, že je  „z Korytné“. Jeho voliči uznávali, že se vyzná v politice a má potřebné zkušenosti, ale zároveň v něm viděli odraz sebe samých. Říkal, že ho štve totéž, co je, a navíc jazykem, kterému rozuměli. Všichni, kdo se budou chtít ucházet o Pražský hrad, budou muset s tímto faktem pracovat.

Tah Babišem

Před třemi týdny jsem napsala, že nejvážnějším prezidentským kandidátem je Andrej Babiš. Minulou neděli Miloš Zeman uvedl, že kdyby do toho současný premiér šel, jeho hlas by získal. Prezident to řekl přesto, že pár dní předtím hovořil v souvislosti s jím preferovaným finálovým duelem o Josefu Středulovi a Vladimíru Dlouhém. Tehdy ovšem zdůraznil, že by to byl vzorový levo-pravý ideový střet. O něj ale v prezidentském klání nepůjde. Jak už bylo řečeno, šanci bude mít ten, kdo přesvědčí co nejvíc lidí, že je jedním z nich. V této disciplíně – poněkud absurdně – vítězí miliardář Andrej Babiš.

Rád s občany klábosí, dává jim většinou za pravdu a píše si do notýsku, co by pro ně mohl zařídit, eventuálně jaký nešvar by měl napravit. Babiš po hradní pozici pochopitelně nepošilhává proto, aby se stal novodobým Robinem Hoodem, ale kvůli svým zahraničněpolitickým ambicím.

A nedělal by to, kdyby mu Zeman úspěšně neklestil cestu k poloprezidentskému systému, v němž bude hrát hlava státu klíčovou roli při výběru ministrů  i v klasické vládní agendě.

Babiš však bude muset překonat několik handicapů. Na prvním místě fakt, že je Slovák, což je nicotné v křesle premiérském, ale možná nepřekonatelné v prezidentském. Tížit ho bude jeho komunistická minulost, ale v tom by nebyl sám. V KSČ byl i Vladimír Dlouhý, stejně jako další eventuální kandidát generál Petr Pavel či rektor UK Tomáš Zima.

Z nich všech to Babiš umí s lidmi nejlépe. Nehledě na to, že Dlouhý bude mít v příštích měsících dost starostí s trestním oznámením kvůli OKD. Zima zase značnou část svého úsilí v bohulibém projektu „Česko! A jak dál?“ prohospodařil nepromyšleným podpisem smlouvy mezi UK a společností Home Credit.

Raketa jménem Klaus

A pak je tu ještě jeden muž, který v žebříčku důvěryhodnosti vyletěl jako raketa – Václav Klaus ml. Zakladatel hnutí Trikolóra dokola opakuje, že se nikomu nepodbízí, naopak říká jasné teze a bude rád, když najdou odezvu u co největšího počtu voličů. No nevím.

Mám neodbytný pocit, že i v Korytné zaznamenali zprávu parlamentní vyšetřovací komise k OKD, v níž se píše: „Skupina Zdeňka Bakaly ovládla OKD za cenu 4,1 miliardy korun a vyvedla z ní do zahraničí nejméně 65 miliard korun předtím, než společnosti přivodila úpadek a de facto ji předala zpět státu.“ A především následná Klausova slova, jimiž tento postup označil „za bezskrupulózní“. Klaus junior zkrátka ví, na jakou strunu zahrát.

Otázkou je, kterému uchazeči lidé nakonec uvěří, že je opravdu jejich a lidumilnost jen nepředstírá. Byť je pravda, že v případě Miloše Zemana to neprohlédli dodnes.