Poprvé se začalo něco dít před více než třemi týdny, kdy stát poslal lůžka. Koho k nim postavit, neporadil. Primáři  „posila“ ústa nezacpala. A n ezůstal v tom sám. Na jeho stranu se přiklonila chebská radnice i veřejnost. Poté, co se situace nezlepšila, vznikla petice na otevření hranic pro sanitky. Německo Chebu nabízí pomoc, sanity ale přes hranice nesmí. 

A reakce ministerstva? S velkou pompou se v pátek 5. února vydala k západočeskému městu kolona v čele s Fénixem, aby převezla pacienty se středně těžkým průběhem nemoci. Co na tom, že naložení pacienti čekali v sanitě před nemocnicí dlouhé hodiny na to, až kolonas velkou slávou a za doprovodu policejních aut vyrazí zpět ku Praze. Přitom do německého Selbu by cesta trvala slabou půlhodinku. 

Od té doby se ale chebská nemocnice opět zaplnila a zbývá pár posledních lůžek, kdy se dostane opět do začarovaného kruhu. Jenže o otevření hranic se stále neuvažuje. Co kdyby Německo chtělo v případě nouze později pomoc od nás? Museli bychom poté pomoci my jim… 

Právě teď není doba na to, aby politici honili body. Přiznat, že má pravdu někdo jiný, není ukázkou slabosti. Ukázkou slabosti je zatloukat, zatloukat, zatloukat. Jde o mnohem víc než o to, kdo vyhraje na podzim volby. Jde o životy, stabilizaci zdravotnictví a záchranu personálu před totálním vyčerpání. Stačí přeci jen říct: Spletli jsme se, pomůžeme, sorry jako.