Andrej Babiš znovu táhne proti covidu. Svolává Radu pro zdravotní rizika. Zároveň však dává najevo, že mimořádná opatření zatím nebudou. Měla by být.

Proč?

Počet vážně nemocných neroste závratně. Nedá se očekávat ani loňský drtivý úder viru. Ten se možná díky očkování mění v sezónní respirační onemocnění o něco zákeřnější než chřipka. Možná…

Nevíme to jistě. Co víme jistě, je, že kolem čtyř set tisíc smrtelně ohrožených lidí nedostalo vakcínu. Jistě, je to jejich volba. To však nemění nic na tom, že jim jde v krajním případě o život.

Politici by měli sáhnout po pojistce. Testy v zaměstnání a ve školách jsou proti tomu, co země zažila loni na podzim a letos na jaře, maličkost. Zvážit by se mělo i omezení kulturních, sportovních akcí a restaurací v okresech s nejvyššími čísly. Ostatně, stupnice, kterou si vláda sama dala, k tomu zavazuje.

Samostatnou věcí je očkování. V řadě vyspělých zemí je pro zdravotníky či pracovníky v sociálních službách povinné. Očkovaní mají jasné výhody, když se někam chtějí podívat.

Česko má zatím jinou politiku. Nechce občany dělit do dvou skupin. Takový přístup však musí provázet všeobjímající srozumitelná a upřímná kampaň pro očkování… Andrej Babiš nemá před sebou žádné volby. Nemusí se ohlížet na politiku. Měl by tedy konečně v boji s epidemií projevit vynalézavost a rozhodnost.