Sedmnáctého listopadu se sejdou různé spolky, které odmítají očkování a hygienické bariéry proti covidu. Nepochybně budou srovnávat současnou situaci s tehdejší totalitou.

Husákův a Jakešův režim nasazoval lidem „náhubek“ obrazně, ten nynější tak prý činí doslovně.Lze tady snést množství argumentů, že takové srovnání v ničem nepasuje. Že je bláznivé. Ba že je škodlivé a nebezpečné. Bylo by to marné.

Důvody a klidná rozprava zde nezabírají.

Po více než třiceti letech od pádu režimu však dává epidemie nové otázky o smyslu svobody. Tehdy měl prakticky každý jasnou představu. Svoboda je konec tehdejších omezení. Volnost mluvit, pohybovat se, shromažďovat se, vyznávat, co chci, žít po svém. Nikdo nemá právo se nade mě vyvyšovat, mistrovat mě a kontrolovat.

Teď je ale legitimní ptát se: Je to ještě projev svobody, když strhnu roušku v davu? Dávám najevo, že nesouhlasím s většinovým názorem. na to mám právo. Mám ale právo ohrožovat druhé? Má větší váhu názor většiny vědecké veřejnosti než mínění mé skupiny na sociální síti? Má stát právo mi vnucovat, jak budu zacházet se svým zdravím?

Kde je nějaký Havel, aby dal odpovědi?