Skutečně, až volby skončí, křivka vynaložených nákladů na reklamu se bude určitě shodovat s pořadím úspěšných stran a hnutí. Vynaložené náklady se zase budou vracet v podobě dotací z kapsy státu. Neúspěšné strany, pokud se vůbec voleb účastní, nedostanou nic a budou žít pouze z příspěvků nemnoha svých členů. I kdyby měly ten nejlepší program a nejdůvěryhodnější představitele. Také těm by se měla věnovat alespoň jednou pozornost.
O tu se mohl postarat tisk. Novináři a politologové sestaví seznam kolem dvaceti otázek, na které je možná odpověď buď ano, nebo ne a předloží jej všem stranám. Tyto otázky se budou týkat základních stanovisek k aktuálnímu dění, budou ve shodě s programem těchto stran.
Například: euro co nejrychleji x co nejpozději, zůstat EU x vystoupit z EU, ponechat senát x zrušit senát, ponechat počet členů parlamentu x snížit tento počet apod. Pak zveřejnit stanoviska v tisku, pochopitelně anonymně, pouze s určeným číslem strany. Pak by přišli na řadu voliči, kteří by si vybrali stranu, s jejímiž stanovisky by se ztotožňovali. Protože stran je značné množství, došlo by k tomu, že se na programu bude shodovat více stran. Pak je na místě se podivovat, proč. To je jejich funkcionářů taková touha „být první na vsi než druhý v Římě", tedy předsedou pidistrany než až pouze členem rady?
Když se pak sečtou hlasy voličů, neovlivněných reklamními agenturami, budeme možná překvapeni výsledkem této volby, když volič bude brát v úvahu pouze svůj rozum a nikoli barnumskou reklamu předvolebního šílenství.
Jaroslav Mašek