Evropa konečně začala vedle hesel a nadšených plánů také počítat. A zjistila, že přes velký pokrok ve využití obnovitelných zdrojů se nejméně pro nejbližší desetiletí neobejdeme bez (zemního) plynu a také bez jádra. Z přetahované mezi jadernou Francií a plynovým Německem vyšlo nejen Česko, ale hlavně celá Evropa jako vítěz.

Jádro i zemní plyn budou v příštích desetiletích podle nové taxonomie Bruselu podporovanými zdroji. To nově rozdává karty v celé evropské energetice. A dává na příští desetiletí šanci jaderné energetice, aby ukázala, že dokáže přispět k bezemisní a energeticky bohaté budoucnosti našeho kontinentu. Je ale současně třeba dodat, že to víc než šance není. Jaderné elektrárny za sebou mají několik ošklivých havárií, včetně katastrof v Černobylu a svým způsobem i ve Fukušimě. Člověka až překvapuje, že ti samí Češi, kteří tolik nedůvěřují bezpečnosti očkování proti covidu, věří v bezpečnost jaderných elektráren.

Luboš Palata
Za ceny plynu může Rusko. Vyvezlo ho do Číny

Ale jenom o bezpečnosti to není. Jaderná energetika musí ukázat, že umí něco nového, lepšího a levnějšího, než je to, co tu dosud máme. Český „Teplátor“ nebo modulární reaktory tuto naději dávají. A provozuschopný termojaderný reaktor by mohl být dokonce zásadním zlomem v lidských dějinách.

Na to všechno teď dostalo jádro v EU dvacet pět let času. Podle některých českých energetiků je to málo. Ale je to víc, než kolik dělilo V2 od přistání na Měsíci. Za těch dvacet pět let může svět vypadat úplně jinak. A na hádky o jaderné energii se budeme dívat, jako na dávný spor o to, zda pokračovat v provozování parních lokomotiv. Ovšem pro teď, pro náš klid, je možnost si jádro ponechat a rozvíjet dobrá zpráva.