Při sledování toho, co se dělo ve čtvrtek v Ústí nad Labem, kde hnutí ANO představilo svůj volební program, jsem si vzpomněla na Vlastu Buriana a jeho Jana Damiána Ducháčka.

Jako vedoucí advokátní kanceláře ve filmu Ducháček to zařídí dokázal nemožné. Manžele Rabasovy třeba přesvědčil, aby mu svěřili do úschovy 25 tisíc korun na osm dní, protože „v pátek nám dá Kalous“. Přitom z firmy Kalous mu slíbili pouhých deset korun.

Andrej Babiš lákal voliče na průměrné důchody ve výši 20 tisíc korun, rodičovský příspěvek 400 tisíc korun a rostoucí příjmy. „Zvýšili jsme platy učitelům, lékařům, zdravotním sestrám, vojákům, hasičům či policistům a budeme zvyšovat dál,“ řekl.

Přitom pár dní předtím jeho ministryně financí a jednička jihomoravské kandidátky Alena Schillerová tvrdila, že kromě kantorských mezd se všechny ostatní zmrazí. Neboliv úschově je půjčených rabasovských 25 tisíc, ale v kapse bude Kalousových deset korun.

Jako člověk, který poctivě sleduje předvolební výměny názorů, míním, že daleko nejvěcněji a nejdůvěryhodněji působí šéf ČSSD Jan Hamáček. Ví, že řeči o stomiliardových úsporách ve státním aparátu váží méně než nic. Konkrétně v resortu vnitra se nijak šetřit nedá, pokud se nesáhne na výplatní pásky policistů a hasičů nebo nebude škrtat v provozních nákladech (benzin, technika, auta). Smetl tak vize opozičního kandidáta na šéfa resortu vnitra Víta Rakušana (STAN), že právě tak se může uspořit majlant.

Stejně tak předseda sociálních demokratů lakonicky uvedl, že jediný nástroj, jímž se dala účinně krotit epidemie, byl nouzový stav, který opozice v únoru odmítla prodloužit. Ne že by to vládu omlouvalo, dávno měla mít nachystaný funkční pandemický zákon, ale v hodnocení situace měl Hamáček pravdu.

A především ji má v tom, že obrovské výdaje, s nimiž počítá jak hnutí ANO, tak třeba SPD i Piráti (vyšší důchody, platy učitelů na 130 procentech průměrné mzdy, daň z příjmu fyzických osob na současných patnácti procentech), nemůže stát utáhnout. „Garantuji vám, že pokud se po volbách nezvýší firemní daně a nezavede progresivní zdanění, jak požaduje ČSSD, jakákoli vládní garnitura zvedne DPH na 25 procent, protože je to nejjednodušší,“ uvedl Hamáček.

Totéž si myslí i přední ekonomové. Zmíněná pohodlná cesta by ovšem znamenala další skokové zdražování veškerého zboží. Proto o Hamáčkově prognóze nechce opozice ani slyšet. ODS ústy svého prvního místopředsedy Zbyňka Stanjury dokonce tvrdí, že patnáctiprocentní sazbu DPH srazí na deset a výdaje státu zároveň sníží o 120 miliard. Neboli vidina rabasovských 25 tisíc a realita Kalousových deseti korun.

Jenže střídmost a argumenty se v kampani nenosí. Hamáčkova ČSSD v průzkumech nedosahuje ani potřebných pěti procent preferencí a Babišovo hnutí roste. Stejně jako ODS.

Lidé zkrátka chtějí slyšet, že bude dobře, aniž by museli sahat hlouběji do peněženek. Proto je skoro ztrátou času poslouchat všechny ty skvělé prognózy o budoucím rozkvětu republiky, když zrovna zvolíte toho či onoho.

Pravdou je, že tyto volby budou především o Babišovi. On, nebo ti druzí, o nic jiného neběží. Se vším, co to obnáší. Se zkušeností z jeho čtyř let vládnutí, s výbornými předcovidovými ekonomickými výsledky, ale též se střetem zájmů, unijním kolísáním, nadbíháním prezidentovi, nulovým přesvědčením založeným na idejích.

Proto jde hodně o emoce. A v tomto směru koalice SPOLU (ODS, KDU-ČSL a TOP 09) zabodovala. Vtipně využila Babišovo heslo Budu se za vás rvát. Až do roztrhání těla! a na plakáty s fotomontáží Babiše, Filipa a Okamury napsala: Zadlužím vaše děti. Až do roztrhání těla!