Od srpna totiž mohou úřady práce poslat první lidi na takzvanou veřejnou službu, a to v minimální délce 20 hodin měsíčně. Zeptali jsme se odborníků na jejich názor na nové opatření.

Ano: Martin Šimáček (Ředitel Institutu pro sociální inkluzi, www.socialniinkluze.cz)

Motivace? Ne, jen bič na chudé

Martin Šimáček.Veřejná služba v novém pojetí není motivace k práci, ale bič. Až na výjimky vyjmenované v zákoně na ni po půl roce v evidenci Úřadu práce musí nastoupit každý, kdo si chce udržet dávku živobytí ve výši životního minima 3 410 korun a neklesnout na existenční minimum 2 200 korun. Podmínkou je odpracování aspoň 20 hodin. 19 hodin nestačí, ty budou odpracovány zcela zdarma, a přesto nastane sešup o 1 210 korun.

Pro ty, kdo o tom rozhodli, je to možná málo, ale chudým lidem budou tyto peníze zoufale chybět v peněžence pro zajištění aspoň těch nejzákladnějších životních potřeb (jídlo, ošacení, doprava, léky, vzdělávání). Jde přitom o velice širokou skupinu lidí – například lidi v předdůchodovém věku, na rodiče dětí nebo lehce zdravotně postižené, kteří mají objektivní problém se uplatnit na trhu práce.

Nejde přitom říci, že dávka živobytí má být odměnou za práci. Ne – tahle sociální pomoc je jistotou pro každého občana moderního státu, že když se dostane na dno, bude mít nárok aspoň na základní podporu. Aby přitom člověk nárok na sociální dávku získal, musí prodat vše, co má, prokazatelně se ucházet o práci atd.

Ačkoliv se Úřad práce na zavedení veřejné služby připravuje, už teď je jasné, že v řadě míst bude těžké ji zajistit pro všechny. Bude se stávat, že se nedostane těm, kdo o ni budou usilovat a přijdou tak o dvanáct stovek.

Ti šťastnější budou moci pracovat 30 a více hodin za odměnu 605 korun. 20 korun na hodinu ale nejde považovat za spravedlivou odměnu za práci. Aktuální minimální mzda je 66 korun na hodinu. Chybí tu základ rovnice – za práci adekvátní odměna.

Veřejná služba mohla být dobrý nástroj aktivizace pro návrat na trh práce. Pro získání sebevědomí, že za svou práci dostanu odměnu - tisícovku nebo dvě - a ověření, že se to vyplatí. Mohla být prvním schůdkem v návratu do skutečné práce, protože motivovaný a dobře pracující člověk je zajímavý i pro zaměstnavatele. Nebude.

Veřejná služba bude nástrojem represe a příčinou rozčarování. Zejména tehdy, pokud se jí nebude dostávat i těm, kteří pracovat chtějí.

Ne: Jiří Vaňásek (Náměstek ministryně sociálních věcí pro řízení sekce zaměstnanosti)

Chceme lidi přivést k práci

Jiří Vaňásek.Veřejná služba je dobrovolná, nikoliv povinná. Je jen jednou z možných aktivit, které se započítávají příjemci příspěvku na živobytí. Nezaměstnaný člověk na ni nemusí nastoupit, pokud se například účastní projektu Úřadu práce ČR či pokud pracuje alespoň 20 hodin měsíčně. Za aktivního je považován i ten příjemce dávky, který má nárok na podporu v nezaměstnanosti či podporu při rekvalifikaci.

To znamená, že pokud se dlouhodobě nezaměstnaný účastní byť jen jedné z nabízených aktivit, nemusí v daném měsíci dojít ke snížení částky na živobytí. V tomto ohledu tedy skutečně záleží hlavně na samotném příjemci dávky a jeho snaze zapojit se do pracovních aktivit.

Smyslem veřejné služby je vrátit dlouhodobě nezaměstnané do běžného života. Tedy umožnit jim oživení pracovních návyků nebo jejich získání, a tím pádem usnadnit jim vstup na trh práce. Nebude-li uchazeč o zaměstnání, který se nachází v hmotné nouzi, vykonávat jednu z výše uvedených aktivit pro umístění na trh práce, klesne mu po 6 měsících částka na živobytí na existenční minimum (tj. 2 200 Kč).

Pokud naopak příjemce dávek v hmotné nouzi aktivitu projeví, například nastoupí do projektu organizovaného ÚP ČR, na rekvalifikaci, nebo veřejnou službu v minimálním rozsahu 20 hodin měsíčně, výše příspěvku na živobytí se nezmění. V případě jednotlivce tedy bude nadále činit 3 410 Kč. Pokud člověk vykonává činnosti veřejné služby alespoň 30 hodin měsíčně, vzroste mu příspěvek na živobytí o 605 Kč, tedy na 4 015 Kč.

Dále platí, že zákon nepožaduje pro zvýšení příspěvku na živobytí veřejnou službu u zranitelných skupin osob, po kterých není spravedlivé to žádat z důvodu například zdravotního stavu, péče o dítě, u lidí, kteří jsou starší 68 let, pobírají důchod apod.