ANO: KAREL HAVLÍČEK

Spojení kreativity a technologií

Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČRPraktická výuka není přežitek. Nikoliv ale proto, že současní mlaďoši mají problém zatlouct hřebík. Jsme na prahu čtvrté průmyslové revoluce a manuální práce musí být spojeny s používáním smart přístrojů nebo třeba dronů. Zatímco moje generace v dílnách stloukala budky na ptáky, ta dnešní si bude vyrábět kryty na mobily a využívat 3D tiskárny.

Zařazení polytechnické výuky sice neučiní z žáků rázem fanoušky technických oborů, ale je šance, že je tvůrčí činnost spojená s novými technologiemi začne bavit. Jsme ekonomikou, která je závislá na technických odvětvích a kariéry spojené s průmyslem 4.0 nebo vlastní živnosti v profesních oborech budou i v budoucnu zárukou stability a dobrých výdělků.

Cílem není nahnat děti do učňáků. Každý má právo zvolit si vlastní střední školu a je třeba respektovat fakt, že i nadále bude většina mířit za maturitou. Skutečnost, že v technických oborech končí polovina dětí oproti době před 10 lety, by nás ale neměla nechat klidnými. Cestou, jak to změnit, nejsou bariéry u přijímaček, a stejně tak nemá cenu omílat, že řemeslo má zlaté dno. Chceme-li mladé zaujmout, pak jim to spojme s mobily, tablety a internetem.

Neberu argument, že na to nemáme. Pokud jsme dokázali dát do často nevyužitých výzkumných center sto miliard korun, pak máme i na vybavení moderních dílen.

 Autor je předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků.

NE: BOB KARTOUS

Ukazujme dětem práci 21. Století

Bohumil KartousAsociace malých a středních podniků společně s Andrejem Babišem už sklidili za svůj nápad s povinným návratem dílen a pozemků do základního vzdělávání hodně velký potlesk. Asi si ale nepředstavovali, že bude doprovázen slzením veřejnosti smíchem nad vzpomínkami na absurditu hodin tzv. pracovní výchovy a hlavně popuzenými reakcemi expertů ve vzdělávání nad nesmyslností návrhu.

Zkusme ale ukázat zcela vážně, v čem je návrh nesmyslný. Klíčový problém návrhu spočívá v představě povinnosti, která bude školám přikázána a s níž se budou muset chtě nechtě vyrovnat. Jak to dopadne? Inu, školy opráší své dílny a pozemky a naplní povinnost formální cestou, podle modelu z konce 20. století.

Se vší neefektivitou takového „pracovního“ vzdělávání, které skutečný rozměr práce a její podobu současnosti – a budoucnosti – naprosto ignoruje. Současné české školy ze všeho nejméně potřebují, aby jim někdo přidával další povinnost a zvyšoval tak zátěž, která je už nyní enormní.

Pokud skutečně chceme, aby se děti už na základních školách seznamovaly se světem práce, pak v její podobě pro 21. století. Vrtačka a šroubovák mají pořád ve světě práce místo, ale jedině tehdy, pokud školy budou zároveň učit děti programovat a vyrobit si součástky na 3D tiskárně. Jinak budeme svědky oprávněné sabotáže ze strany škol i žáků.

Autor je členem vzdělávacího think tanku EDUin.