ANO: Petr Očko (předseda Technologické agentury ČR)

Pomohli jsme řadě skvělých projektů

Petr Očko.Řešení pro digitalizaci výroby či chytré řízení měst, technologie pro samořiditelná auta, termoregulační smart textilie, nové technologie pro úspory energie či její uchování nebo například speciální endoprotézy pro děti, které umožňují růst bez dalších komplexních chirurgických zákroků. To jsou některé z příkladů unikátních projektů podpořených Technologickou agenturou, které nacházejí uplatnění v praxi a pomáhají zvyšovat konkurenceschopnost české ekonomiky a kvalitu života.

Naše programy podpory aplikovaného výzkumu navíc podněcují zvyšování soukromých výdajů do výzkumu a vývoje. V roce 2016 se právě v rámci těchto programů jednalo o téměř 1,3 miliardy korun soukromých výdajů na výzkum.

V oblastech, kde se jedná o řešení blízko tržnímu uplatnění, bude do budoucna z dotací potřeba alespoň zčásti přejít k podpoře formou různých obrátkových finančních nástrojů, jako jsou zvýhodněné úvěry či záruky za úvěry, zejména pro malé a střední podniky. Jsme také rádi, že se nám podařilo propojit dotační podporu technologických projektů ze strany naší agentury s podporou finančních nástrojů prostřednictvím produktů Českomoravské záruční a rozvojové banky. 

V roce 2018 tak budeme ještě efektivněji podporovat projekty, které směřují ke zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky a lepší budoucnosti nás všech.

ŠPÍŠE ANO: Karel Havlíček (předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR)

Peněz je zatím dost, ale jen díky EU

Karel Havlíček. Ano, ale chaoticky. Do výzkumu, vývoje a inovací dáváme v České republice 81 miliard korun, přičemž podnikatelé se na této částce podílejí polovinou, druhá část je financována ze státního rozpočtu a strukturálních fondů. Ve srovnání s EU jsme, co do výše podpory ve vztahu k HDP, na desátém místě, nejlépe z nových zemí EU, jsme dokonce před Velkou Británií, na Německo nebo severské země ztrácíme třetinu.

Hlavním kritériem však není výše výdajů, nýbrž jejich využití. I když si to nechceme připustit, neumíme pořádně změřit, jaké výsledky nám podpora přináší. Částečně to dokážeme přes konkrétní projekty, ale chybí nám přehled objemu prostředků v konkrétních odvětvích a to, jak se podpora v čase v celém odvětví projevuje.

Druhým problémem je to, že jsme závislí na evropských fondech. Ačkoliv je jasné, že během několika let tyto zdroje vyschnou, stále se tváříme, že se nic neděje. Jelikož evropské výpadky nenahradíme ze státního rozpočtu, musíme již nyní mobilizovat jiné formy podpory. Ať již ve smyslu finančních nástrojů typu záruk a zvýhodněných úvěrů, tak například posílením podpory nepřímé, zejména na bázi daňových odpočtů na výzkum a vývoj. Situace je ale bohužel opačná, neboť pravidla pro aplikaci odpočtů jsou natolik nejasná, že od nich firmy začínají upouštět.