ANO: Jana Maláčová

Odstraní to nerovnosti 

Zavedení 5 týdnů dovolené je jednou z priorit ČSSD, která toto téma otevřela v předvolební kampani do senátních a komunálních voleb. Proto se jedná o záležitost, jejíž prosazení výrazně podporujeme. 
Prodloužení základní výměry dovolené by umožnilo odstranit nerovnosti mezi některými skupinami zaměstnanců a poskytlo by jim dostatečný čas na odpočinek a rodinu.

Podle OECD patří Češi k nejvytíženějším zaměstnancům v Evropě. Pracují v průměru o 400 hodin ročně více než Němci a o 300 hodin více než Francouzi. Kromě toho je potřeba brát ohled i na to, že odpočatější zaměstnanci budou v práci podávat lepší výkony, což bude efektivní i pro zaměstnavatele. Posílení zotavovací funkce dovolené by se zaměstnavatelům vyplatilo také v případě zaměstnanců vystavených výrazně vyššímu riziku pracovních úrazů a nemocí z povolání (horníci, slévači, stavební dělníci).

Uzákonění 5týdenní dovolené vnímám jako zavedení spravedlivého systému, díky kterému by měli všichni stejný nárok. A došlo by také k odstranění stávající nerovnosti mezi zaměstnanci, kteří dnes mají 5 týdnů dovolené, a ostatními zaměstnanci.

Autorka je ministryní práce a sociálních věcí za ČSSD.

 

NE: Vladimír Dlouhý

Politici: Po nás potopa

Česká ekonomika je na tom velmi dobře a i přes mírné zpomalení jsme stále jedni z nejlepších v Evropě. Málo států je ale tak bohatých, aby si mohlo dovolit kroky, se kterými naši zákonodárci v poslední době přicházejí. Jako by vládě, resp. zejména sociální demokracii, nestačilo zrušení karenční doby a nesystémové navyšování minimální mzdy, a rovnou přichází s návrhem na povinný pátý týden dovolené.

Nápad považuji za další komplikaci zejména pro menší zaměstnavatele, kteří nemají tak rozsáhlé finanční možnosti jako velké firmy. Nehledě na to, že malé a střední podniky budou muset nezřídka sáhnout např. k omezování benefitů, příkladně k poskytování sick days, které „nahradí“ plošně prosazovaným pátým týdnem dovolené.

Současná politika lze z pohledu podnikatelů opsat úslovím „po nás potopa“. Jakkoliv si nikdo z nás nepřeje ekonomický pokles a hospodářské problémy, nelze zastírat, že dříve nebo později přijít mohou. Paradoxně pak budou v první řadě zasaženi právě ti, za které se politici za přitakávání odborů nejvíce „bijí“. Tedy řadoví pracovníci, jejichž zaměstnavatelům v důsledku populistické politiky nezbyde v době případné krize nic jiného, než omezovat výrobu a v krajním případě i propouštět. A to často jen proto, že jim někdo shora nařizoval výši mezd nebo délku dovolené.

Autor je prezidentem Hospodářské komory ČR.