ANO: LUKÁŠ BARTOŇ

Trestejme toho, kdo něco spáchá 

Motivace ke zrušení zákazu požívání alkoholických nápojů na vodě je pro mě jako pro Piráta jasná. Vyznávám svobodu jednotlivce a zastávám minimální zásahy státu do soukromí občanů.

Nebezpečí při požití alkoholu během sjíždění řek na kanoích nebo raftech je minimální a rozhodně nedosahuje takové míry, aby bylo nutné ho trestat, pokud vodák nezpůsobí nehodu. Takové plavidlo není auto, kde opožděné reakce opilého člověka představují mnohem větší riziko. Případné kontroly na řekách oslabují kontroly na důležitějších místech.

Podaný návrh míří na zrušení sankcí u vodáků, tedy na posádky malých bezmotorových plavidel, nikoliv na posádky motorových člunů nebo řidiče skútrů, kteří některé vážné nehody způsobili. I nadále platí další právní úpravy, které musí vodák dodržovat, ať už je pod vlivem alkoholu, či nikoliv. I nadále bude moci policie nebo plavební stráž zakázat plavbu posádce, která požila alkohol. I nadále platí pravidla plavebního provozu pro všechny na vodě bez rozdílu. A i nadále je trestné, pokud posádka plavidla bude svým chováním ohrožovat jiné, což nesmí ani za střízliva, a alkohol je zde přitěžující okolnost.

Nikoho nenabádám k tomu, aby pil alkohol na vodě. Naopak. Zejména jedinci, kteří neznají svou míru a se sjezdem řek nemají zkušenost, by na vodě neměli pít pokud možno vůbec. Nesouhlasím s plošným zákazem kvůli nezodpovědným jedincům.  

Autor je poslancem za Piráty.

NE: PETR PTÁČEK

Těžko budeme hledat míru 

Zákaz řízení lodě pod vlivem návykových látek má své opodstatnění. Pokud bych ohrožoval jen sám sebe, pak je to moje rozhodnutí, ale na řece plují i další lodě, které mohu výrazně ohrozit. Řeka je vodní cesta a pro plavbu zde platí příslušná pravidla, jako je tomu třeba na silnici. V případě nehody pak musí záchranáři riskovat své životy, aby zachránili někoho namol opilého.

Na druhou stranu nulová tolerance na turistických řekách je asi zbytečná, protože jedno pivo nesníží schopnost loď řídit. Jenže jen těžko se bude určovat hranice, která by stanovila optimální míru pro všechny. Stanovená nulová tolerance je obtížně vymahatelná a pro mnoho vodáků se jedná o nařízení, kterému se odmítají podřídit.

Za svou praxi jsem však zažil mnoho opilých posádek a to i takových, kdy rodiče nebyli schopni vystoupit z lodě, a přitom měli v lodi dvě malé děti. Bohužel, kde chybí rozum, jen těžko pomůže nějaký předpis. Optimální by byl model určité nízké tolerance alkoholu jako třeba ve Švýcarsku, ale v případě nehody dostane automaticky ten, který je pod vlivem, vysokou pokutu včetně náhrady za výjezd IZS. Opačný extrém je Francie. Tam je také nulová tolerance a policie vám nejen dá dýchnout, ale i prohledá barely, jestli v nich nemáte alkohol. Takže i v zahraničí není jednotný přístup k vodákům a alkoholu. Problém je, aby se případná nízká tolerance dodržovala, což si nejsem zcela jist.

Autor je vodáckým instruktorem.