Chápu to. Na historky o zdražování v zemích eurozóny narazil každý z nás. Čísla ale ukazují, že ceny kvůli euru nikdy výrazně nevzrostly. Jak to? Odpověď zní: Psychologie.
Po přijetí eura skutečně někteří podnikatelé ceny zaokrouhlovali směrem nahoru. Ceny jiného zboží ale díky euru naopak klesaly. Lidé si nicméně zdražování všímali mnohem více než zlevňování. I proto, že se často týkalo zboží a služeb jejich denní spotřeby. Jak se navíc zpětně ukázalo, lidé euru přisuzovali i jevy, které s ním přímo nesouvisely – třeba zdražení energií nebo zvýšení daní.
Pro nás je nejlepším příkladem Slovensko. Naši sousedé se poučili a ceny si pohlídali. Obchodníci museli půl roku povinně uvádět ceny v obou měnách, aby měli lidé lepší přehled. Zároveň se zveřejňovaly případy podnikatelů, kteří si chtěli neoprávněně přilepšit, za což hrozily vysoké pokuty.
Slovenská národní banka pak porovnala ceny zboží a služeb. Závěr byl jasný: „Celkově je možné konstatovat, že žádná z použitých metod neidentifikovala, že by kvůli zavedení eura došlo k neodůvodněnému zvýšení spotřebitelských cen.“ Tohle, ale i třeba možnost lépe srovnávat ceny se zahraničím, pak přispělo k vysoké popularitě eura, která se mezi Slováky dlouhodobě drží na téměř sedmdesáti procentech.
My jsme si přijetí eura schválili v referendu v roce 2003. Přesné datum si můžeme vybrat sami a máme tu výhodu, že můžeme čerpat ze zkušeností jiných. Ty ukazují, že jeden z hlavních strašáků v podobě zdražování nám nemusí dělat příliš velké starosti.
Autor je viceprezidentem Svazu průmyslu.