Jinými slovy, EU se snažila přijít s kompromisním řešením pro celou Evropu, zatímco členské státy, hlavně ty bez autoprůmyslu, prosazovaly své národní zájmy. Státy ale mají v EU stále hlavní slovo, takže to dopadlo, jak to dopadlo.

Přesto platí, že vstupem do EU jsme se zbavili takového množství byrokracie, že by to nepřevážil ani tucet podobných směrnic.

Tam, kde se dříve české výrobky musely vypořádat s dvaceti sedmi byrokratickými systémy, je dnes jednotný trh. Místo dvaceti sedmi papírů stačí jeden. Stejně jako turisté nepotřebují při cestě po EU 27 zdravotních pojištění a nemusí hlídat odlišné ceny roamingu.

Navíc si přiznejme, že jsme někdy zbytečně „bruselštější než Brusel“. Třeba když se musely koblihy balit do sáčků, i když to po ČR nikdo nevyžadoval.

Obraz EU jako byrokratického molochu si tak trochu tvoříme sami. Mimochodem, tušíte, kolik má unie úředníků? Nechci míchat jablka s hruškami – v ČR máme mnoho pracovníků „sociálky“ a v komisi zase spoustu překladatelů, ale ta čísla jsou dost vypovídající. „Brusel“ má na 500 milionů obyvatel zhruba 55 tisíc úředníků, zatímco Česko jich má na 10 milionů 62 tisíce.

Takže kdyby na to přišlo, armáda našich byrokratů by tu bruselskou nejspíš s přehledem porazila.

Autor je viceprezidentem Svazu průmyslu.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.