Kliknutím zvětšíteV Ústí nad Labem bylo před časem po mnoha letech odkladů otevřeno „muzeum českých Němců“. Z muzea je ale „stálá výstava“ a v původní koncepci došlo k několika změnám. Jednou z těch méně povedených je výměna vídeňského parlamentu za český. A historická i proto, že v předlitavském parlamentu ve Vídni se odehrávaly ty nejdůležitější věci v monarchii. Včetně těch, které měly vliv na Čechy a jejich soužití s českými Němci.
Ve Vídni, nikoli v Praze, byl poslancem i Tomáš Garrigue Masaryk. Protože ve vídeňském, nikoli v českém parlamentu seděli ti nejlepší z politiků té doby. Velká většina Čechů si v sobě stereotypy ohledně něčeho nadnárodního stále uchovává. Jen Vídeň jsme vyměnili za Brusel či Štrasburk a císařství za EU. A přestože se nám v Unii žije ještě mnohem lépe, než se žilo našim předkům v monarchii, nadáváme na ni úplně stejně, často i hůř.
Evropský parlament je ze všech evropských institucí nejméně viditelný, volby do něj se těší malému zájmu, z poslaneckých křesel se do vysoké české politiky za skoro dvacet let ještě nikdo nevrátil. Může za to celkově malý zájem Čechů o fungování Unie i neevropské myšlení i chování části domácích stran.
Přitom Europarlament je mnohem efektivnější, civilizovanější a vyspělejší než obě české sněmovny dohromady. Většina poslanců je tu vzdělaná, umí jazyky, často má za sebou hodně úspěšné práce. A z některých se pak stávají i prezidenti. Pokud jde o pocit, že na dění ve Štrasburku nemáme jako Češi vliv, zvolení Malťanky Roberty Metsolové předsedkyní kázalo, že je to nesmysl. Stejně jako pocit, že občany přímo volený Evropský parlament je tu jen něco navíc. Opak je pravdou. Je to ten nejlepší parlament, co my Češi máme.
19
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
