Totéž bohužel nelze říct o leteckých katastrofách a neštěstích, k nimž v neděli přibyly dvě další - pád turbopropu u Frankfurtu nepřežila spolumajitelka ruských aerolinek, její otec a pilot. A v horách na severu Itálie se s malým letadlem zřítil dvojnásobný mistr světa v jízdě na saních Corrado Herin, který rovněž zahynul. Poslední březen tak orámoval černý měsíc, jehož katastrofou je havárie boeingu v Etiopii.

Aniž bych chtěl míchat srážející se jablka s padajícími hruškami, Jobovy zprávy o železničních a leteckých tragédiích vždy provází jev, kterému pro sebe říkám „štěstí Jada Peterse“, podle povídky Jamese Thurbera.


Řečeno stručně, Jad Peters byl člověk, který během svého života několikrát „jen o vlásek unikl smrti“; tu zmeškal loď, která se pak potopila, jindy se zase tak dlouho vypravoval na trh, že než stihl přijít, vichr strhl konstrukci tržnice a klády zabily několik lidí. A jedné noci si zase Jad už už málem přihnul z láhve s kyselinou, když mu „jakoby něco řeklo“, aby se podíval na etiketu…

Lodní lístek, třísku ze zříceného stanu, špunt z láhve s kyselinou - to vše Jad Peters schraňoval jako suvenýry svého Štěstí. Skutečnost, že si cestu na trh rozmyslel ve čtvrtek, zatímco stan spadl v sobotu, nebyla v jeho muzeu Štěstí žádoucí, podobně jako fakt, že osudová loď šla ke dnu během jiné plavby než té, k níž si Jad koupil lístek.

Nejpozději den po velkém leteckém neštěstí přinesou noviny vždy příběh Jada Peterse, člověka který: zaspal, zpozdil se v zácpě, vracel se pro kufr do hotelu… a tak zmeškal let a jen o vlásek unikl smrti.

Říkal jsem si, jestli se takový Jad Peters, když v hrůze zjistí, že jeho let spadl, chce o své Štěstí podělit s ostatními, a tak sám zavolá do televize, nebo zda ho udají jeho blízcí, v obavě, že on sám je zbytečně skromný.

Nebo dá redakce snaživému elévovi úkol, aby nějakého Jada Peterse sehnal stůj co stůj, i kdyby to měl být cesťák, který má s nešťastnými aerolinkami letět až zítra? Nevím. Vím jenom, že srdce čtenářovo se dojatě rozpíná obrazem člověka, který si zvrtnul kotník jen dva kroky před tím, než měl vkročit do smrtelné pasti. A ještě pohnutěji se svírá nad osudem toho, kdo do ní šťastně vešel a byl letuškou s úsměvem pokárán, že už čekali jen na něj.