Vytržení z někdy až příliš fádní každodennosti v posledních dnech ale nebylo vůbec příjemné. S manželkou a dcerou jsme v pondělí v podvečer „u Koněva“ přihlíželi protestu „přátel Ruska a Sovětského svazu“. Atmosféra byla odhodlaná a bojovná, z demonstrantů byla cítit paranoidní nedůvěra vůči všem mimo jejich bublinu.

„Je potřeba vyvažovat mainstreamové názory, každý na tom musí dělat. Já přispívám denně na Facebook,“ svěřila se starší žena muži, který měl na záda připevněné vlajky Ruska a Izraele. Otevřenou agresi ventiloval extravagantně oblečený „kovboj“ s kloboukem, který pokřikoval na opodál stojícího mladíka „fracku, málo tě mlátili“.

Poslední kroky starosty Prahy 6 Ondřeje Koláře nepůsobí promyšleně. Zahalením pomníku pod plachtu zdůvodnil výmluvu, že není schopen sochu ochránit před červeným sprejem protirusky naladěných vandalů, načež boj o plachtu s prokremelskými aktivisty po třech dnech vzdal.

Protistrana, která střeží maršálův odkaz a ohání se morálkou, kde může, si ale morálně protiřečí mnohem víc. Nehájí neznámého vojína, ale vykonavatele Stalinovy imperiální politiky. A květiny ležící na pomníku 21. srpna byly plivnutím do tváře všem Čechům a Slovákům.