Pro fundamentalisty, dávající přednost „liteře zákona“ před „duchem zákona“, je prezident jen notářem a ceremoniářem, jemuž premiér návrh zašle a prezident ho provede. To je ale v rozporu nejen s vyšším ústavním postavením prezidenta, ale i se silou jeho mandátu. Cožpak občané skutečně přímo volili jen ceremoniálního notáře na Hradě?

Odhlédněme od konkrétních politických figur, jde totiž o smysl ústavy. Její autoři úmyslně zvolili aranžmá, v němž se mají nejvyšší ústavní činitelé důstojně domluvit. Ústava tak přiznává prezidentovi jeho roli při vzniku vlády. (Podobně zase musí některé prezidentovy úkony kontrasignovat premiér.

Ideálním řešením je, když premiér diskrétně předjedná takový návrh, aby ho prezident mohl akceptovat. V tomto uspořádání pak dochází k vážení argumentů. Dnes se týkají výměny ministra kultury. Kromě rozčilení některých kulturních aktivistů premiér nemá od svého koaličního partnera žádné relevantní důvody pro jeho výměnu. Prezident namítá, že ministr, který právě začal řešit trestnou činnost, nemá být odvolán, zejména ne z vlády, která chce být protikorupční.

Veřejnost nezajímají osobní animozity ústavních činitelů nebo pokusy malých koaličních stran „machrovat“ a dávat návrhy, které prezident nemůže akceptovat, a tak tlačit premiéra doslova do Prokrustova lože. Od toho tam opravdu nejsou.

Autor je bezpečnostní expert

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.