Zčásti tedy lze jejich aktivitám porozumět, i když ne každý je vítá a ne každý považuje za slušné, aby mu někdo neustále říkal, co si má, a co si nemá myslet. Ale co hůře: za některými z těchto aktivit, které dostávají i státní podporu, se skrývá jiná propaganda! Zaštiťují se bojem proti zcela průkazným nesmyslům, ale přibalují k tomu ještě něco navíc. A na to je třeba dát pozor! Jak?

Dokonce i státní instituce například šíří lež, že konflikt mezi Ruskem a Gruzií v roce 2008 vyvolalo Rusko. Přitom již v roce 2009 vydala zprávu vyšetřovací komise Evropské unie se závěrem, že konflikt vyvolala Gruzie. A my jsme členy Evropské unie, takže bychom závěry šetření její komise měli respektovat.

Ale když tu pozapomenutou zprávu Evropské unie po BBC či ČTK zveřejní i nějaký „profláklý“ web v reakci na přetrvávající šíření lži o původci konfliktu, je označen za šiřitele ruské propagandy a hledá se, čím by mohla být zpochybněna jeho důvěryhodnost.

A to nám dává do rukou jednoduchý nástroj, jak ověřit pravdomluvnost těchto samozvaných bojovníků proti lžím: Kdo z nich upozornil na šířenou lež o tom, kdo začal rusko-gruzínský konflikt?

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.