Omyl! Článek 5 je o dohodě smluvních stran, že dojde-li k ozbrojenému útoku proti jedné nebo více z nich, každá z nich neprodleně podnikne takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly. Takže nejde o „kolektivní obranu“, ale o akce, které smluvní strany teprve zváží za nutné. Třeba jen pošlou pokrývky a kojeneckou vodu.

Každá smlouva má ale svůj začátek. O článku 1 se však deklarace B9 vůbec nezmiňuje, přestože právě v něm je obsažen jediný závazek základní smlouvy NATO: „Smluvní strany se zavazují urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.“

V rozporu s tím B9 deklaruje „podporu přístupu NATO k Rusku, založenému na silném odstrašení a obraně, a otevřenosti k dialogu, jak bylo dohodnuto od konání summitu ve Walesu, s cílem vyhnout se nedorozumění, chybným kalkulacím a neúmyslné eskalaci.“

Jsou ti prezidenti vůbec gramotní?

Autor je bezpečnostní analytik.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.