Jakýsi hoteliér ale chtěl po Rusech, kteří se u něho chtěli ubytovat, nejprve podepsat prohlášení souhlasné s jeho názorem na připojení Krymu k Rusku. A dva soudci jednoho senátu Ústavního soudu mu to posvětili! Třetí soudce napsal nesouhlasné stanovisko, a zachoval tak čest Ústavního soudu.
Lidé často říkají, že osobní svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Avšak ti, kteří souhlasí s tímto úletem dvou ústavních soudců, jenom tu definici svobody papouškují, v praxi ji použít neumějí. Naše demokracie je holt ještě příliš mladá.
A mnohým stále uniká podstata sporu. Hospodský totiž nemá právo se dotazovat zákazníků na jejich politický názor, natož pak podmiňovat své služby tím, že musí být souhlasný s jeho názorem!
Jistěže může vyjádřit svůj politický názor, avšak nesmí nikoho omezit. Může napsat, že nemá rád politika Frantu Flintu a že by ho obsluhoval nerad, ale nemůže napsat, že by ho neobsloužil.
Pokud se z jeho politických preferencí neudělá někomu špatně a vejde do lokálu, musí být obsloužen podle předpisů a dobrých mravů. A to i kdyby hostinský deklaroval, že dobré mravy nemá rád a na předpisy kašle, a na ty evropské dvojnásob, a že v kuchyni má myši a kuchaři kape na karbid.
Ostatně se domnívám, že možná by takovou provokaci mnozí recesisté ocenili a že by měl knajpu plnou. Ale ptát se hostů na jejich politické názory, to opravdu ne!
Autor je bezpečnostní analytik.
Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.