Když jsem sledovala poslední rozloučení s předsedou Senátu, říkala jsem si, zdalipak přítomní politici přemýšlejí o tom, jaký bude jejich pohřeb, kolik lidí na něj přijde a co na tryzně zazní. Občas by neškodilo, kdyby tímto směrem uvažovali, protože každý by to chtěl mít jako Kubera, ale jen málokomu se to podaří.

Už zítra se rozběhnou jednání o novém šéfovi Senátu. V kuloárech se mluví o tom, že tento post má téměř jistý jeden z dvojice občanských demokratů Miloš Vystrčil nebo Jiří Oberfalzer. Jde o dlouholeté politické matadory, slušné a pracovité senátory. Při vší úctě k nim si však kladu otázku, zda jde o všeobecně známé osobnosti.

Jaroslav Kubera dokázal Senát zviditelnit, s úsměvem klábosit s Milošem Zemanem, ale přitom si stát za svým. Mám za to, že horní komora by měla v dobách tak nejistých, jaké prožíváme, ze svého středu vybrat – bez ohledu na sílu klubů – právě někoho takového. Pevného v názorech, schopného vyjednávat a zároveň držet senátní prapor vysoko.