Zatím je kolem novely zákona spousta handrkování, resortismu, formalismu. Vyjděme z předpokladu, že dlouhá rodičovská dovolená ochuzuje ženy, které ztrácejí svoji odbornost, děti, jejichž matky se všestranně nerozvíjejí, i republiku, neboť ta přichází o produktivní pracovní sílu a daně. Nic z toho neznamená, že pokud se žena rozhodne být s dítětem třeba do deseti let, nemůže to udělat. Svoboda volby je nutnou podmínkou.

Nemyslím ovšem, že by takových byla většina. Proč by české matky měly být jiné než ty z ostatních vyspělých zemí, jež se běžně vracejí do zaměstnání po několika měsících mateřské? Činí tak ovšem na základě široké nabídky veřejné i soukromé péče o děti, zkrácených úvazků, práce z domova atd. Dětské skupiny po pěti letech existence nabízejí útočiště 13 tisícům kluků a děvčat, pomáhají rodičům, ale také obcím, které se častokrát díky nim nevylidňují.

Teď se však chystá pohroma v podobě snížení dotace o polovinu a omezení péče jen na děti do tří let. To první musejí vyřešit politici, to druhé je bohapustá hloupost. Tam, kde skupina existuje a rodiče jí z různých důvodů dávají přednost před školkou, by měla fungovat i pro děti starší. Kontrol je tolik, že nepochybně zajistí, aby státní příspěvek byl využíván v jejich prospěch.