Už dvacet let má exekutiva právo operativně rozhodovat o podobných akcích po dobu 60 dnů, ale jde o striktně vymezené případy, které musejí schválit obě parlamentní komory. Některé argumenty předkladatelů jsou logické a nelze proti nim nic namítat. Mám na mysli hromadný souhlas s přelety letadel a průjezdy konvojů nebo osvobozování českých rukojmích. Víc otazníků vidím u nasazení profesionálů na vojenské operace vyplývající z našich spojeneckých závazků. Má taková věc opravdu být výlučně v rukou vlády?

Navrhovatelé zdůvodňovali úpravu potřebou rychle reagovat. V naléhavých případech se ale parlament může sejít okamžitě a hlasovat bez ohledu na jiná ustanovení jednacího řádu. Navíc předkladatelé vycházejí z faktu, že rozhodovat bude vláda s důvěrou, která vzešla z vůle sněmovny. 

A co když ne? Zažili jsme i jiné kabinety a přijít mohou ještě horší. Šéf KSČM Vojtěch Filip odmítá návrh podpořit právě kvůli tomu, že se zásadní parlamentní pravomoc přesouvá na exekutivu. V současné konstelaci sice platí Kalouskova úvaha, že kdyby vláda někam vyslala vojáky a komunistům se to nelíbilo, Babišův kabinet by padl. Aktuální rozložení sil ale nebude trvat věčně. To všechno jsou subtilní záležitosti, které musí poslanci a senátoři zvážit. Je tedy jen dobře, že návrh posoudí sněmovní komise pro Ústavu ČR a bude zkoumat i možnosti, jež momentálně vůbec nejsou na stole, avšak nastat by mohly.