Odpověď není vůbec jednoduchá, protože se týká proměny západní společnosti a liberální demokracie. Ta je minimálně poslední desetiletí unavená a bez energie. V Česku se to projevilo nástupem hnutí ANO v roce 2013 a Pirátů o čtyři roky později, v Maďarsku třetím vítězstvím Viktora Orbána, v USA zvolením Donalda Trumpa, v Británii brexitem či v Itálii úspěchem Salviniho Ligy severu. 

Konec klasiky

Tradiční pravolevé dělení na základě ideových principů přestalo na voliče zabírat. Objevilo se tolik nových výzev, že staré recepty už nefungují. Sociální sítě a mobily u ucha rozbily svět na atomy. 

Lidé milují své pohodlí, single ložnice i kuchyně. Západem hýbou kampaně typu MeToo a debaty o různosti pohlaví nikoli podle biologické danosti, ale na základě vlastního pocitu. Jak si s tím mají poradit zarezlé partaje, které jsou zvyklé hlasovat přes koresponďáky v obálce? 

„Rozhlédněte se po celém světě a zjistíte, že téměř stoprocentní zárukou volební porážky je obrana tradičního pojetí reprezentativní demokracie,“ říká v rozhovoru pro Českou pozici filozof a historik David Runciman. Na dotaz, co s tím, odpovídá: „Otevřít se lidu, posílit přímé prvky v rozhodovacím procesu. Nemůžeme dělat vše, jak jsme byli zvyklí. To ustrnutí obhájců řádu by bylo směšné, kdyby nebylo nebezpečné.“ A přidává ještě jednu myšlenku: „Nechci, aby mi vládli lidé, kteří nikdy neuznají, že se mýlili, a ještě mě utloukají svou inteligencí.“

Skoro to vypadá, že Andrej Babiš chodil k Runcimanovi na přednášky. Chová se totiž přesně podle jeho návodu. Zdůrazňuje, že chodí po světě, rozhlíží se, přemýšlí a pak z toho něco vypadne: „Řeším to, co je potřeba a sloužím občanům. Umím přijímat i jiná řešení, nemám problém, když mě někdo přesvědčí o opaku.“ 

Podobný postup je pro zastánce klasiky nepřijatelný. Babiš brouzdá mezi lidmi a nahazuje. Muzeum moderního umění na Letné, stadion pro Martinu Sáblíkovou, Václavské náměstí jako La Rambla, vládní čtvrť v Letňanech. Nic z toho nebylo nebo nebude, ale dojem muže, který touží po velkých věcech, v lidech zůstává. Navíc jen zaslepenec nevidí, že se mu plno věcí podařilo, korupce se snížila, stará bratrstva padla, v daních se udělal jakž takž pořádek. Odborníci kolem něj slibují průlom v aplikaci umělé inteligence a technologickém pokroku. 

Do toho z druhé strany buší Piráti, jimž je každá netransparantnost třískou v oku. Chtějí kontrolovat ČEZ, platy politiků, zamezit zdvojování funkcí, donutit úřady k otevřenosti vůči občanům. Neřeší, jestli jsou leví, nebo praví. Jsou sví a vyhovují mladé generaci, která nepřemýšlí ve starých schématech, ale v jedničkách a nulách. 

Předat to vůdci?

Hudrání na Babiše a Piráty jako na tekuté partaje bez jasného programu a ukotvení nepřináší výsledky. 

„Netušíme, co se se společností děje, lidé se v sobě nevyznají. A začátkem konce je, když uvěří vůdci, jenž je vyzývá, aby všechno nechali na něm,“ míní sociolog Libor Prudký. Babišova metoda je vskutku čistě intuitivní („Dělám věci, které to posouvají dopředu, EET, investiční plán, inovační strategie. A teď řeším ty psy.“), ale to neznamená, že není neúčinná a nemůže republice a jejím občanům prospět. 

Babišovi se zřejmě splní přání a se svým hnutím ANO bude u kormidla minimálně dalších šest let. Neobejde se přitom bez ODS, ČSSD, lidovců nebo Pirátů. A to mi zní jako slušná šance, protože ani jedna z těchto stran a voliči obecně by to neměli nechat jen na šéfovi ANO.