Myslím ale, že víc než ztráta hlasů pro menší partaje a omezovací klauzule pro koalice je trápí kondice jejich přirozených spojenců. TOP 09, STAN a lidovci se pohybují na hraně volitelnosti, ODS se nemůže odpíchnout k vyšším preferencím a Piráti jsou nafoukaní na svých sedmnáct procent a s tzv. Demokratickým blokem se nechtějí paktovat, byť v jednotlivostech s ním spolupracují.

Nedivím se Mikuláši Minářovi, že mu chvilkovou radost z narvané pláně kalí obavy z budoucnosti. Opozice je na tom skutečně bídně. Nikoli proto, že jí „dává instrukce šestadvacetiletý nedostudovaný student a říká jí, co má dělat“, jak míní premiér Andrej Babiš. Protibabišovské strany ničí jejich neschopnost jasně formulovat program, nabídnout chytlavá hesla a postavit do čela charismatické vůdce.

Po ohlášené rezignaci šéfa lidovců Marka Výborného je zase o něco impotentnější. Platí totiž stará dobrá poučka, že lídr buď je, nebo není. Nelze ho vytvořit. Nedokázal by to ani Babišův mág Marek Prchal. Napsat projev ano, ale oživit golema nikoli.

Ať se na to dívám z jakéhokoli úhlu, vidím pro Mináře jedinou šanci: vstoupit do nějaké existující strany, nebo založit vlastní a vejít do arény.