S jeho jménem se v minulých týdnech spojovala charakteristika „nejlépe placený český sportovec“. Při sledování jeho kouzel s míčem člověka nejen napadá, že ty peníze od Chicago Bulls jsou zasloužené, ale že mu vlastně o ně až tolik nejde. Kdyby to dělal jen pro ně, nemohl by na palubovce nechávat tolik srdce, jak to vidíme teď v Číně.

Jistě je to umocněné tím, že hraje za národní tým, ale tahle poučka jinde evidentně nefunguje. Teď nemám na mysli potupnou prohru fotbalových reprezentantů s Kosovem, ale to, co občas předvádějí lidé, kteří z vůle lidu sedí ve Strakově akademii.

Premiér Andrej Babiš kudy chodí, tudy trousí, že ČSSD by chtěla jen rozdávat a nemá ve své DNA šetření. Pak se ale rád pochlubí zvýšením platů učitelů, rodičovského příspěvku, důchodů, které jeho vláda prosadila. A to je kdo? Pokud vím, koalice ANO a ČSSD. Kdyby hrál Satoranský jen na sebe, Češi by neporazili Turky ani Brazilce.

Když už tahle vláda vznikla, měla by držet basu a pořád si něco nevyčítat, neházet si klacky pod nohy a svalovat vinu jeden na druhého. Pochopitelně to předpokládá, že ve vládní sestavě nebudou lidé, kteří její práci doslova brzdí. Teď to vypadá nadějně, tak snad by se její členové mohli řídit slovy, která Deníku před časem řekl Tomáš Satoranský: „Klukům a děvčatům vzkazuji, aby nikdy na sobě nepřestali makat.“