Jmenování Antonína Staňka bylo omylem s nemalými následky. Už za něj by zasloužil Jan Hamáček stát na hanbě. Nominace Michala Šmardy pak byla botou nevídaných rozměrů.

Při svém nočním rezignačním vystoupení v ČT Šmarda řekl: „Je lepší být hlavou v Novém Městě na Moravě než ocasem v celé republice.“ Pan Šmarda určitě nečaroval s dluhopisy, dotacemi, daňovou optimalizací a hnízdy jakéhokoli druhu, ale za ministra kultury bych ho nechtěla.

Asi nejsem sama, kdo si stýská nad personálním úhorem ve straně s nejdelší tradicí. „Soudě podle aktuálního politického stylu ČSSD by byl ideálním kandidátem na ministra Kačer Donald,“ hořce zavtipkoval předseda brněnské ČSSD Oliver Pospíšil. 

Bohužel v dané kauze nešlo jen o resort kultury a politické neumětelství. Ukázalo se, že v současném rozložení sil je tandem Zeman–Babiš neporazitelný a může si pohrávat s koaličním partnerem, opozicí, a dokonce i ústavou, jak si umane. Odchod ČSSD z vlády by tomu nijak nezabránil, spíš naopak.

Její upatlaný postup však nepříjemně zavání tím, že to jediné, oč jí jde, jsou teplá místa na ministerstvech. Právě tímto odérem by se podrobně mělo v pátek zabývat vedení strany. Kdyby se sociální demokraté rvali o rozpočet, zákon o sociálním bydlení, nezávislost státního zastupitelství a demokratická pravidla obecně, voliči by jim odpustili i nějaké to zakopnutí. Lpění na korytech ale ani omylem.