Blouznivci a snílci si třeba mysleli, že Zemanovi jde o to, aby nad kulturou bděl člověk oboru znalý, mezinárodně uznávaný odborník nebo aspoň persona respektovaná tuzemskou kulturní frontou. Tou Michal Šmarda není, ale rozhodně jí nebyl ani Antonín Staněk, jehož tak vehementně Zeman držel v ministerském křesle.

Jasné naopak je, čím Staněk byl. Horlivým vykonavatelem přání Miloše Zemana. Nejenže za podivných okolností vyhodil generálního ředitele Národní galerie Jiřího Fajta, kterého Zeman kvůli osobní antipatii nejmenoval profesorem, ale poslední den v ministerské funkci zrušil památkovou ochranu Hadích lázní v Teplicích.

Objektu, jehož vlastníkem je podnikatel Jaroslav Třešňák, největší soukromý sponzor Zemanovy prezidentské kampaně. Lázně teď může zbourat, přestavět nebo draze prodat městu. Co na to říká protikorupční premiér Andrej Babiš? A hlavně, jaký mají na Staňkovo chování názor detektivové Národní centrály proti organizovanému zločinu? 

Antonín Staněk by je nepochybně odkázal na doporučení rozkladové komise jako svého poradního orgánu. A to je snad nejtemnější stín celé kauzy. Jejími členy jsou nikým nevolení lidé, možná experti, možná lobbisté, kteří nakonec anonymně rozhodují o tom, co se postaví, zbourá, opraví, zrestauruje.

Zajisté, politickou odpovědnost za jejich doporučení nese ministr. Je-li to ovšem člověk chabých mravních zásad, slyšící na kdejaký spřátelený pokyn, může celá společnost splakat nad výdělkem, protože chráněné a cenné budovy developerům překážejí dost často. A pak že není důležité, kdo je ministrem kultury.