Nic ale neplatí v současném sporu o odvolání ministra kultury Antonína Staňka a jmenování Michala Šmardy. Prezident Zeman si řekl své, Staňka vnímá jako skvělého šéfa kultury, Šmardu by raději viděl v roli manažera pro krajské volby, ale to je tak všechno, co mohl učinit, kdyby ctil ústavní pořádek.

Jenže na ten se může vykašlat, neboť dobře ví, že premiér Andrej Babiš na něj kompetenční žalobu nepodá. A tak se baví a klade podmínky. Podstatné tedy bude, jak se k tomu postaví členové předsednictva ČSSD.

Seznají-li, že toho ponižování, ústrků a směšnosti už bylo moc, její minstři (a tady si skoro myslím, že by jich bylo všech pět) podají demisi ve víře, že na základě koaliční smlouvy totéž učiní kolegové z ANO.

Dojdou-li k závěru, že program je víc než gesta, ve vládě, která reálně dělá sociálnědemokratickou politiku, zůstanou. I s rizikem, že to ve volbách za dva roky škaredě odnesou. Hlavně si ale musejí položit otázku, co by v případě jejich odchodu z kabinetu udělal Miloš Zeman. Jsem si skoro jista, že nic, co by se ČSSD líbilo.