Což znamená, že se ztotožní s postojem hlavy státu, návrh na jmenování místopředsedy ČSSD stáhne, a tím svého prezidentského ochránce zasune zpět do ústavního rámce.

Podle informací Deníku přitom Miloš Zeman očekával, že toto vstřícné gesto vůči Hradu učiní šéf ČSSD Jan Hamáček, který na to od Zemana dostal čtrnáct dní. Nestalo se ale nic, naopak krajští i centrální funkcionáři ČSSD dali najevo, že by na Šmardovi měl Hamáček trvat. Až na jednoho.

Pardubický hejtman Martin Netolický naznačil, že jedinou přijatelnou cestou k ústupu bez totální blamáže je Šmardovo odstoupení. Pokud by on sám řekl, že má všeho dost a nehodlá dál poslouchat řeči o své nedovzdělanosti a neodbornosti, měl by Hamáček sice z ostudy kabát, ale jako vicepremiér a ministr vnitra vyhráno.

Jiné jméno

Navrhl by jiné jméno, které by předem zkonzultoval s prezidentem, vláda by zůstala pohromadě a mohla se soustředit na přípravu kvalitního rozpočtu, výstavby dalšího bloku JE Dukovany nebo rychlejší digitalizaci státní správy. 

Nevylučuji ovšem, že Andrej Babiš si ve skutečnosti přeje konec koaličního trápení a těší se na příští pondělí, kdy Šmardu definitivně zazdí a ministři za ČSSD opustí Strakovu akademii. Ty by okamžitě nahradil spřátelenými figurami.

Na zemědělství by se vrátil Miroslav Toman, na zahraničí by přišel Jan Kohout, na kulturu by zamířila Zuzana Brikcius, na vnitro by se z obrany přesunul Lubomír Metnar a obrana by byla volná pro nějakého hradního odborníka, třeba Vlastimila Picka nebo čerstvého europoslance za SPD Hynka Blaška. Takže otázka zní, čí vůle je nejsilnější, aby se proměnila v realitu?