Pozoruhodné například je, že Válková zdaleka není sama, kdo jako bývalý člen KSČ zastává vysokou veřejnou funkci. U komunistů byl prezident Miloš Zeman, premiér Andrej Babiš, šéf Senátu Jaroslav Kubera, předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal a řada dalších.

Jejich minulost je přesto odlišná, podíl ušpinění režimem různý. Každý z nich také ke zhodnocení svého života za socialismu přistoupil po svém a jinak svoji „vinu“ v demokratických poměrech odpracoval. Kdo nikomu neublížil, mohl se nadechnout a zapojit se do budování kapitalismu, aniž by nutně podnikl cestu do Canossy.

Samo držení rudé knížky tedy není automaticky diskvalifikačním cejchem, byť je s podivem, že po tolika letech v ČR nevyrostla generace padesátníků, jež by aspirovala na podobné posty. Helena Válková v 70. a 80. letech pracovala ve Výzkumném ústavu kriminologickém a napsala spoustu statí. Třeba ten o užitečnosti ochranného dohledu. Možná opravdu nevěděla, jak je tento institut zneužíván proti disidentům.

Pokud ale dnes exministryně spravedlnosti Válková tvrdí, že netušila, kdo se skrývá za jménem Josefa Urválka, spoluautora jednoho z článků, pak je to totální selhání. Odborné, lidské, politické. Prokurátor Urválek je synonymem zločinných procesů 50. let a má na rukou krev nevinných lidí. Člověk, který má chránit lidská práva, tohle vědět musí. A nemůže být podepsán pod společnými texty.