Stačí připomenout, že mantra o nemožnosti sedět ve vládě s trestně stíhanou osobou ovládla kampaň do sněmovních voleb a hlavně vyjednávání o koalici. Zaklínali se jí ODS, lidovci, STAN, Piráti, ba dokonce Okamurova SPD.

Je-li Babiš nyní skutečně čistý (Šarochovo rozhodnutí bude ještě zkoumat jeho nadřízený Martin Erazím a může ho zvrátit i nejvyšší státní zástupce), vrhne to zcela jiné světlo nejen na něj, ale hlavně na prezidenta Miloše Zemana, který odjakživa tvrdil, že na Babiše je třeba hledět jako na nevinného, dokud stíhání neskončí.

Premiér má tedy důvod k oslavě, ale orgány činné v trestním řízení ani trochu. Než to všechno skončí pravomocným verdiktem, uplyne ve Vltavě spousta vody, místy i kalné. Nabízí se totiž otázka, jak pečlivě návladní Šaroch dozoroval práci Nevtípilova policejního týmu, když rozhodl opačně než on.

Dělali svoje řemeslo ledabyle vyšetřovatelé, nebo žalobce? A dodržel-li Šaroch nastavená pravidla, proč si nestoupl před kamery a vše podrobně nevysvětlil? Vůbec se pak neodvažuji nastolit myšlenku, že jeho závěr potvrzuje tezi ministryně spravedlnosti Marie Benešové, že si v Česku lze objednat trestní stíhání. Pokud by platila, neznamená to rovněž, že lze zařídit i jeho zastavení?