Podstata debaty kolem ústavní žaloby je ale jinde než v konkrétních skutcích současné hlavy státu. Jak připomněl politolog Martin Štefek, zavedením přímé volby se nastavily úplně jiné legitimity jednotlivých aktérů. Téměř tři miliony hlasů zkrátka dávají prezidentovi křídla, jež se neopírají o text ústavy, ale každý je vnímá. Natož v zemi, kde se kolem prezidentského úřadu, slovy profesora Kysely, vznáší „transcendentální nimbus“.

V situaci, kdy premiér nechce jít do konfliktu s hlavou státu, ale naopak s ní jedná v naprosté shodě, se snadno může stát, že se nejdůležitější prvek parlamentního systému, totiž sněmovna, ocitne na vedlejší koleji. Schopný politik, jímž nepochybně Miloš Zeman je, danou konstelaci bravurně využívá. Možná zneužívá. Klíčová otázka zní, proč to dělá.

Připomeneme-li si opakované Zemanovy a Babišovy výroky o zbytečnosti Senátu, eventuálně zredukování počtu poslanců, zdá se, že cílem je posunutí České republiky k poloprezidentskému systému. Chce-li se stát Andrej Babiš prezidentem, vše do sebe zapadá. Až na otázku, proč u destrukce tradičního parlamentarismu asistují poslanci ČSSD.