Či o nařízení ředitele střední školy v jihovýchodní Anglii nosit genderově neutrální uniformy. Když tohle čte běžný Čech, pravděpodobně dojde k závěru, že za hranicemi se svět zbláznil.

Jiné příběhy

Politici typu Václava Klause ml. pak podobné jevy umně využívají k vystrčení transparentu s nápisem „Vlast, tradice, rodina“. Jenže to je tenká hranice. Fluidní pohlaví a bojovný feminismus jsou jiné příběhy než debata o sňatcích homosexuálů. A naprosto odlišné od indexu genderové rovnosti, který je užitečným ukazatelem vyspělosti jednotlivých zemí v nabízených šancích na uplatnění.

Povrchní pohled by naznačoval, že nejen v Evropě je 21. století věkem žen. V čele Evropské komise stojí Ursula von der Leyenová, její zástupkyní je Češka Věra Jourová. Generální ředitelkou Mezinárodního měnového fondu je Bulharka Kristalina Georgieová, v čele Evropské centrální banky stojí Francouzka Christine Lagardeová.

Německu vládne kancléřka Angela Merkelová a v Babišově vládě zasedají čtyři ženy včetně ministryně financí. Policistka Šárka Havránková se stala viceprezidentkou Europolu pro Evropu. Lenka Bradáčová je respektovanou vrchní státní zástupkyní. Jen z tohoto zběžného přehledu je nesporné, že co do intelektuálních schopností a výkonu jsou na tom obě pohlaví shodně.

K tomu, aby tyto vysoké posty získaly, však ženy nemají srovnatelné podmínky. Respektive jak kde. Ve skandinávských zemích, Dánsku či Francii jsou na tom dobře. Nemají problém s umisťováním dětí do předškolních zařízení. Na rodičovskou dovolenou běžně chodí i otcové, kteří o potomky pečují stejně jako matky. S návratem do práce si Norky či Švédky nelámou hlavu, neboť zaměstnavatelé o ně mají zájem.

Nikoli z altruistických, ale ekonomických důvodů. Ženy jsou efektivní a kreativní pracovnice, proto jim nabízejí zkrácené úvazky, flexibilní pracovní dobu, dorovnávání platu po dobu mateřské. Stejná odměna na srovnatelných pozicích je samozřejmostí.

V Česku jdou všechny tyto věci ztuha. Proto je také v indexu genderové rovnosti v EU na 21. místě. I dnes liberální politici musejí vysvětlovat, že žena nepatří do kuchyně. Že být dobrou matkou neznamená svázat se s kočárkem a dětským pokojem na několik dlouhých let. Že poslat dítě do jeslí není zločin. Zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková (ANO) přiznala, že kvóty jsou v Česku neprosaditelné.

Uváděla příklad z Norska, kde navštívila věznici pro nejtěžší zločince, již vede žena. Úspěšně. Když návštěvě z ČR její tajemník (sic!) uvařil kávu, ředitelka řekla, že nám radí zavést kvóty na pět let a poté je zrušit.

Ženy se totiž ve funkcích většinou osvědčí a pak už nikoho nenapadne, že by je měli automaticky obsazovat jen muži. V Česku je ale maskulinní přístup zcela běžný. Stačí, když se rozhlédnete, kdo na vašem pracovišti obsadil vedoucí funkce.

Zpátečnictví

Premiér Andrej Babiš se instinktivně obklopuje ženami, neboť ví, že jsou loajální, pracovité a nemají mocenské choutky. O kvótách v politice a představenstvech velkých podniků však nechce ani slyšet. Ba dokonce je skeptický i k ratifikaci Istanbulské úmluvy o potírání násilí vůči ženám a domácímu násilí.

Zpátečnictví hodné posměchu. Úmluvu ratifikovalo 34 zemí a její dopad hodnotí jako veskrze pozitivní. Odmítly ji Rusko a Ázerbájdžán. V ČR proti ní plamenně kázal kněz Petr Piťha.

Hrozil, že rodinám, které budou hlásat, že muž a žena není totéž, budou odebírány děti, za nesouhlas budou hrozit deportace do „pracovně výchovných táborů vyhlazovacího charakteru“ a homosexuálové budou prohlášeni za nadřazenou vládnoucí třídu. Prezident Miloš Zeman 28. října Petra Piťhu ocení státním vyznamenáním. Co dodat?