Zaorálek si bude dobře rozumět i s umělci a bude nepochybně rád přijímat pozvání na operní představení, vernisáže či premiéry. Bude zkrátka vidět. Navíc na ministerstvu bude mít k ruce šikovné pomocníky v podobě náměstků Kateřiny Kalistové a Reného Schreiera. Pokud se mu povede dobře vybrat šéfa Národní galerie a do křesla ředitele Muzea umění Olomouc vrátit neprávem odvolaného Michala Soukupa, bude to úspěch. 

Nic z toho ale lídra ČSSD Jana Hamáčka neponouklo k tomu, aby ukázal právě na něj. Koneckonců když se Deník Zaorálka 16. května ptal, zda po Antonínu Staňkovi resort převezme, odpověděl: „Ujišťuji vás, že o nic takového neusiluji.“

Situace se ale zásadně změnila, ČSSD je po trapné Šmardově kapitole, kdy jí udělil nepříjemnou lekci jak prezident, tak premiér, slabá jako čaj a potřebuje vzpruhu v podobě výrazné politické figury. Tou Lubomír Zaorálek nepochybně je. K tuzemskému koloritu patří, že právě on jako původní odpůrce vstupu do Babišovy vlády bude muset nejen občany, ale i spolustraníky přesvědčit, že koalice s ANO má stále smysl.