Procedura českého impeachmentu je ovšem velmi složitá. K přijetí návrhu je nutný souhlas tří pětin přítomných senátorů, ale ke schválení žaloby třípětinové většiny všech poslanců. To v současném složení sněmovny nepřipadá v úvahu.

Ani iniciátor akce Václav Láska podle mě nevěří v její dotažení do konce. Nepochybně je ale rozhořčen řadou kroků Miloše Zemana, ať už jde o jeho angažmá v kauze novičok, bezprecedentní ostřelování zpravodajských služeb, nerespektování soudních verdiktů a nejnověji snahu o výměnné obchody se soudními funkcionáři. Výčtu Zemanových přešlapů za hranu ústavnosti vévodí jeho pročínská politika, kdy evidentně dává přednost zájmům jedné soukromé české firmy se sídlem v zahraničí a ČLR před zájmy země, v jejímž čele stojí.

Hrad už se nechal slyšet, že iniciativa senátorů je nenávistná a rozděluje společnost. Osobně si myslím, že je předem ztracená, byť obsahově opodstatněná. Prezident Miloš Zeman mnoha činy a výroky potvrdil, že ústavní zvyklosti považuje za idiotské. Tolerovat to však lze jen do doby, kdy toto jednání nesměřuje proti svrchovanosti a celistvosti republiky. Pak už jde totiž o velezradu a důvod k odvolání.