Soudce zpravodaj Jaromír Jirsa při zdůvodnění argumentoval ústavním článkem číslo jedna, který hovoří o České republice jako demokratickém právním státě.
Pokud vláda jako navrhovatel, 114 poslanců v roli schvalovatele a prezident coby signatář porušili princip legitimního očekávání, zákazu retroaktivity a zastírání pravého důvodu předlohy, jímž nebyla daň sama, nýbrž snížení vypláceného objemu financí církvím, ústavní soudci nyní vše napravili.
Není přitom důležité, že mnohým vadila celková výše církevních restitucí nebo způsob, jakým ji vláda Petra Nečase v roce 2012 prosadila. Podstatné je, že se to v rámci demokratické parlamentní procedury stalo a církve podepsaly se státem smlouvy, v nichž stát sám sebe označil za dlužníka. Smlouvy mají být plněny a dluhy spláceny.
Včerejší zásah z Brna jasně říká, že opak politikům neprojde. Což neznamená, že církve a náboženské společnosti nemají dbát o svůj obraz ve společnosti. Čím víc budou spojovány s odříkáním, moudrostí a službou veřejnosti a méně s majetkem, tím lépe.
Na druhou stranu i nevěřící by si měli zamést před vlastním prahem a nevzývat Boha jen tehdy, je-li jim ouvej, neuzavírat církevní sňatky proto, že to na fotkách dobře vypadá a nechodit na zádušní mše, když reálně schvalují zdanění církevního majetku.