Znovu mi vytanula na mysli při sledování reportáže ČT o marných pokusech odstranit autovrak poblíž dětského hřiště v brněnské městské části Tuřany. Úřední šiml řádil v obou případech. V tom prvním se aspoň tvářil expertně, když se skryl za odborné posudky památkářů. V tom druhém jen výsměšně řehtal, protože každému muselo být na první pohled jasné, že nepojízdného zrezivělého auta se kdosi bezohledný před rokem zbavil tím, že ho nechal stát u pískoviště. Magistrát nijak nereagoval, místní radní byli bezmocní. Nakonec jim absurdně pomohl až požár vraku, který probudil dosud spící vrchnost.

Každý z nás by dokázal vyjmenovat několik příkladů, kdy stačilo použít zdravý rozum a okamžitě jednat. My ale máme na sebemenší hloupost desítky předpisů, kolonek, razítek, úředníků. Nic už nelze udělat rovnou, cestou mozek, ruka, výkon. Není divu, že se lidem stýská po rázných starostech z dávných časů, kteří dokázali rozhodnut tady a teď, dát příkaz a problém do týdne odstranit. Kdyby se v současnosti někdo takový našel, okamžitě by šel sedět, protože by porušil asi tisíc paragrafů. Koho by zajímalo, že měl pravdu a pomohl věc vyřešit?