Ale i Bulhaři, kteří žijí v nejchudší zemi Evropské unie, jsou na tom z hlediska svého zdravotního a sociálního zajištění mnohem lépe než drtivá většina Číňanů. Třeba pokud jde o systém veřejného „bezplatného“ zdravotnictví, penze a podobně. Přestože si o situaci v Bulharsku nedělám velké iluze, troufám si tvrdit, že i dnešní bulharský stav je pro většinu Číňanů pouze snem.

Také na tom je vidět, že vládnoucí Čínská komunistická strana nemá s komunismem ani socialismem nic společného. Ale je pouhou diktátorskou vládnoucí klikou, která zajišťuje výhody relativně úzké vládnoucí vrstvě. Ve spisech Marxe a Engelse, Lenina ani Mao Ce-tunga nenajdete nic, co by se podobalo dnešní komunistické Číně s miliardářskou stranickou smetánkou u moci.

Čím méně zbývá v Číně z komunistického či chcete-li socialistického snu o beztřídní společnosti, tím více se musí utužovat diktatura, která ztratila základní legitimitu ke svému vládnutí. Číňané dnes žijí v drsném, brutálním kapitalismu, kde navíc neplatí ani pravidla právního státu.

I když je dnešní stav v mnohém lepší než v době Mao Ce-tunga, je to uspořádání, které má i k základům západoevropského sociálnětržního hospodářství stále neuvěřitelně daleko. A to včetně úrovně zdravotní péče. Bez ohledu na charakter režimu je však třeba Číně přát, aby epidemii koronaviru zvládla. A aby následně zvážila, zda by se neměla z kapitalismu 19. století dostat v sociálních jistotách alespoň na úroveň Bulharska.