Dnes vědí o tomto atentátu většinou už jen odborníci na historii IRA. A to proto, že teroristé oznámili výbuch s devadesátiminutovým předstihem, takže policie stihla evakuaci tisíců lidí v okolí bomby. Přesto i tak obrovský výbuch, který zdemoloval mnoho domů, zranil dvě stovky lidí. Nikoho ale nezabil.

O dva roky později mohly být i díky tomuto „neatentátu“ podepsány Velkopáteční dohody, které krvavý severoirský konflikt ukončily.

Íránské vedení udělalo něco podobného. Efektní útok asi dvaceti balistických raket na základny západních sil vypadal podobně strašlivě jako náklaďák plný výbušnin. Jenže i tady Íránci předem varovali iráckou vládu, navíc si mohli dobře spočítat, že start raket odhalí americký družicový systém.

Vojáci na zasažených základnách pak měli asi deset minut času na odchod do krytů. Pro domácí publikum sice Íránci mluví o desítkách obětí, ale USA i alianční státy, které tam měly své vojáky, potvrdily že nedošlo na jejich straně k žádným obětem na životech.

Byla to prostě taková odveta za odvetu. Írán ji po americkém atentátu na svého generála asi udělat musel. Mír přesto dostal ještě šanci.