I když se loni prodloužila délka zprávy ze 140 na 280 znaků, je to hrozně málo na to, aby šla takto zkráceně vyjádřit myšlenka, či dokonce idea.

Prvního ledna v 9.25 ráno si ostatně Trump vystačil s pouhými patnácti znaky, v nichž světu přes 56,8 milionu followerů sdělil: „Happy New Year!“

Před rokem, 2. ledna 2018, ve 4.49 odpoledne ale poslal Trump o něco delší a daleko hrůznější tvít, v němž severokorejskému vůdci Kim Čong-unovi hrozil nukleární válkou. „…Mohl by mu někdo z jeho vysáté a vyhladovělé země laskavě oznámit, že i já mám jaderné tlačítko, ale je mnohem větší a mocnější než to jeho a mé tlačítko funguje!“

Trump ale neurčuje naši dobu, je jejím produktem. Doby, v níž už se nečtou články, ale jen titulky, v níž lež se šíří bleskem a fakta a znalci ověřená pravda za ní bezmocně klopýtá. Modré světlo našich mobilních telefonů napojených na stále rychlejší sítě nás očarovalo. Svět se točí jako kulička v ruletě a stále zrychluje. Smyslem života se stává zábava, čím bláznivější, tím lepší.

Věřme, že se ještě dokážeme zastavit, zpomalit a prohlédnout. Dříve, že nám nějaký Trump, či Kim pošlou poslední tvít: The End.