Ani východní Německo, ani Česko se za těch třicet let nedotáhly na „starou“ Spolkovou republiku. Z bývalé NDR odešlo několik milionů lidí, vylidnily se tu celé oblasti.

Z východoněmeckých firem privatizaci po západoněmecku nepřežilo skoro nic. I když jsou občany jedné země, přesto se za stejnou práci platí na východě méně než na západě Spolkové republiky.

Také ve východním Německu se velká část lidí postavila před několika lety proti přijímání imigrantů z muslimských zemí, mnozí tu i dnes vzhlížejí k Putinovu Rusku, volí prokremelskou Alternativu pro Německo (AfD) nebo bývalé východoněmecké komunisty. Ti pár dní před výročím pádu Berlínské zdi vyhráli volby v Durynsku. Za nimi skončila AfD, dohromady získaly tyto antisystémové, nebo chcete-li protizápadní a protidemokratické strany většinu.

Nemají tu sice žádného Andreje Babiše, i proto, že žádný východoněmecký Agrofert prostě neexistuje, ale možná by někteří rádi měli. Protože by byl jejich, východoněmecký.

Jednu věc ale východním Němcům závidět můžeme. Západní Němce. Ti je finančně mohutně podpořili, zavedli tu právní řád Spolkové republiky, zrušili východoněmeckou armádu, Stasi, a zavedli západoněmecké demokratické pořádky. Nám se toho, že by nás SRN přijala jako další spolkovou zemi, nedostalo. V mnoha ohledech bohužel.