Slovensko za Ficovo desetiletí dokázalo přijmout euro, dotáhnout se v životní úrovni na dosah České republice a přitáhnout tolik zahraničních investic, že se stalo světovou jedničkou ve výrobě aut na počet obyvatel. Fico také odolal pokušení uzurpovat si moc, když, podobně jako Viktor Orbán v Maďarsku a později Jaroslaw Kaczynski v Polsku, získal v roce 2012 dost hlasů k vládě jedné strany.

Svůj stín bývalého komunisty s populistickými sklony, zapleteného do sítí „podnikatelského pozadí“, však zcela překročit nedokázal. Toužil se stát evropským politikem, ale když došlo kolem uprchlických kvót na lámání chleba, nad evropskými geny převážily ty postkomunistické.

Podobně nezvládl prohru o prezidentský post s Andrejem Kiskou ani loňskou kauzu vraždy novináře Jána Kuciaka, která odhalila trapný skandál kolem jeho sexy poradkyně Márie Troškové. Skandál, po němž musel abdikovat. Vzdělání i praxi, mimo jiné jako zástupce Slovenska u Evropského soudu, Robert Fico má. To však ve slušné zemi na post soudce či předsedy ústavního soudu stačit nemůže.