Dánská liberálka splňuje jeden z předpokladů europarlamentu, který bude muset výběr šéfů států a vlád odsouhlasit. Jako „spitzenkandidátka“ se zúčastnila za svoji frakci předvolební kampaně. Liberálové ve volbách výrazně posílili a jejich síla se přiblížila dosud dominantním lidovcům a sociálním demokratům. Jako politička z tradičně na ekologii dbajícího Dánska by nemusela vadit ani Zeleným, novému členu velké evropské čtyřky.

Její nominace by i z hlediska viditelného přetahování mezi europarlamentem a Evropskou radou mohla být kompromisem. Ten by umožnil oběma stranám až do příštích eurovoleb zakopat válečnou sekeru, což by bylo pro Unii jen dobře. 

A že Vestagerová, která dosáhla jako eurokomisařka velkých úspěchů v boji s internetovými giganty typu Google, není ze střední Evropy, jež by v čele Bruselu ráda měla svého zástupce?

To samozřejmě není, ale je ze státu, kde se podobně jako ve třech zemích V4 neplatí eurem. Takže bude mít pochopení pro to, aby eurozóna v Unii všechno neovládla. Což se může po odchodu Velké Británie lehce stát. Bude mít také pochopení pro polské (i české) obavy z Ruska i pro postavení menších států EU. V neposlední řadě má výhodu v tom, že po starých chlapech by stanula v čele EU elegantní žena. Unii by nepochybně slušela.